UKRAJINSKÁ NOC.

I u nás tak slavík zpívá,

i u nás také bývá

noc opojná, milá,

krasavice.

Za Dněprem zář,

tajemný přísvit nad Kyjevem.

Tam v sadech a v parcích při hudbě

krásné se procházejí dámy,

hovory bouřné jdou po ulicích,

hloučky vášnivých lidí

neklidně hučí,

vzduch napojen divnou vůní

těžké a bouřlivé doby.

Na úhlech ulic, okolo světel

špinavé děti vykřikují:

„Armády naše ustupují!“

A těžký vítr chmurně vane

nad Ukrajinou.

Od rakouských hranic

nečisté vlny plynou.

Tam boj, tam hrůza, umírání,

zmatek a děs i smutná poušť

zvrácených, nešťastných srdcí.

Ty nevíš, ó dítě tohoto kraje,

dívčino smavá i vnímavá,

o tomto hoři, o této kletbě,

o této elegii?

Ach, před námi Kyjev, před námi Dněpr,

a kolem noc, noc ukrajinská,

noc vonná!

Ale já vidím: tam daleko,

opuštěn, ztracen, zapomínán,

jako v rozbouřeném černém moři

rozbitý vrak,

tam hlouček je bohatýrů,

malá a skromná hrst,

nesoucí na svých sesláblých plecích

všecko!

Tam daleko, v plamenech hořících měst,

sžehnutí sluncem a zčernalí dýmem,

zmoření bděním i útrapou cest,

o slavný vítězný červnový sen

okradeni –

tam bijí se lvi.

Nepadli, nezmizeli,

nezahodili slavných zbraní,

ale ještě výše

pozvedli vzdorné, ohnivé hlavy,

sevřeli bodáky, zatnuli zuby –

a bili.

Hlas jejich letí dnes do Kyjeva,

já jasně jej slyším.

Vy všichni mu vroucně naslouchejte

i jděte za ním,

neb jenom tam je sláva a čest!

A za námi Kyjev, za námi Dněpr,

za námi noc, noc ukrajinská,

noc vonná...