Úl duší.

Sny básníkovy – to jsou zlaté včely,

jež v duše úl mu s medem zlatým letí.

On vypustil je, nechal v dáli tkvěti,

a volá zpět je domů v soumrak stmělý.

Úl pln je žití, sterou plástí skvělý,

a daří medem lačné lidstva děti,

když myšlénky se dobru, kráse světí

a oslazují chléb tak pro svět celý.

Ó básníku! ty’s úlem toho světa.

Ó chraň své srdce, střádej plástě zlaté,

ať sládne lidstvu pel tvůj Hymetu.

Ať lék i pokrm bratřím v tobě zkvétá.

Dej v hody jiným práce plody svaté,

však osten měj vždy v zlo a klevetu!