Ulán.

Sedí Ulán, sedí

Na vraném koníčku,

Milá mu podává

Smutně korouhvičku.

Polo-černou, polo-

Žlutou korouhvičku,

Na loučení zpívá

Smutnou mu písničku.

„Uláne, uláne,

Krásný tulipáne,

Pro tebe mé hoře

Více neustane!“

Čerstvý větr vane,

Nahlas děva pláče,

Ale vraník bujný

Nedočkavě skáče.

Vraník skáče, řinčí

Šavlička po boku,

Má ulán, tulipán,

Slzu, rosu v oku.

Naposledy ruku

Milence podává:

„S Bohem! – česť mě volá

Od tebe a sláva!“

A již letí vraník,

I řinčí šavlička,

Z dálky na loučení

Věje korouhvička.