Ulekány.

V snech lesních při omšené skále

se píseň snesla v duši mou,

a touže chvíli nenadále

zjev srnky stanul přede mnou.

Zrak obou všecko vůkol zlatí,

zrak srnčin a zrak písně též,

leč nemoh’ jsem se otázati:

zkad přišla’s ty a ty kam jdeš?

I stojím, myslím, možno je-li,

by sestry obě byly snad;

v tom družka družce v oči zřely

a lekly se a prchly ztad.