ULICE

Ulice hrubne, vzal ji ďas,

mazlit se neumí s námi,

o krásu nedbá, o výraz,

cizí jsi vždy, i když známý.

Letí svým korytem jako proud,

šílenství v toku má smělém,

modli se, bys moh' uniknout

s nezmrzačeným tělem.

Lokty se dav v ní prodírá,

pracuje pěstí a holí,

ona má vlastnosti upíra,

vlastnosti, které bolí.

Jen ranní šero ochočí

ulici na krátkou chvíli,

než život z domů vyskočí,

by doletěl včas k cíli.

V ulici dav je záplatou,

přišitou na cokoli.

Zpívá si píseň proklatou –

a mne ta píseň bolí.