Ulice chudých.

Jak sirotci v klín vdovy ustarané

se k zemi krčí hlouček baráků.

Zde Bída stezičky má vyšlapané,

Hlad vyje zde a loví v stínech soumraku.

Dým ze smrčí se vzduchem plazí tady

jak kolem rakve vůně kadidel,

střech nízké hřebeny – toť hrobů řady,

zář rudá v okénkách – jak oči strašidel.

V komůrce vlhké světlo bliká plaše

a teskně líbe dětských čtvero hlav –

ten tkadlec jak by tkal jen na rubáše,

tak smutnou, smutnou notou rachotí mu stav!

Zvon vzdálený když v půlnoci se chvěje,

všem bludným duchům pozdrav dávaje,

Smrt bělokřídlá tichounko sem spěje

a souchotivá těla nosí do Ráje...