ULICE MLADÝCH RODIN

Za černé stromy,

za žluté domy

nebeské oko se kloní.

Z příbytků lidí,

jež naposled vidí,

mnohé zde nezřelo loni.

Ještě tam dole

zelená pole

skví se a kolem nich cesta

do končin vede,

kde komíny hnědé

strmí nad střechy města.

Odtamtud z dáli

zřízenci malí

a úředníci se vrací

v své čtyři stěny,

kde děti a ženy

je čekají po denní práci.

A na pokraji

silnice hrají

si hoši a děvčátka. Z lomů

hlínu si nosí

a honí se bosi,

až přísný hlas vyzve je domů.

K domovu matky

jdou s nemluvňátky,

v skupinách klidných se baví,

kočárky tlačí

a s malými spáči

u kupce pro chléb se staví.

Zde málokdy v noci

zpoždění chodci

narazí na člověka.

Jen lampař sklání

tvář do starých dlaní;

u vrat sedí a čeká.

Jen málokteré

plá z řady šeré

okno a vypravuje

své mladé boje

či radosti svoje

luně, jež po nebi pluje.