Ultima rerum.

To bude soumračný a teskný den

a nebudou pět v hájích slavíci,

až duše moje, nasycena pozemskými strastmi,

se bude v nový svět ubírat, netušený, zářící.

Tak zbožně ruce sepne na svých ňadrech,

jako když modlila se v intimních dnech svých,

s zahořklým úsměvem si na soud lidský vzpomene

a s chvatem, Bože můj, se odebéře do království Tvých...