ULTIMA THULE.

Měl život boje své, strastí dost, běd,

však jaro v mladé jásalo hrudi,

vždy smál se do světa jiskrný hled,

nad hlavou jasné vždy slunce se budí.

Vesele hřmělo to v neznámou dál –

až náhle vichřice, mrazy a sněhy

svět skryly rubášem, který tká žal

zklamaných nadějí v illusí břehy.

I v tvou hruď bolest svou zaťala spár –

zpět? Ne! vždy k předu, toť cesty jen půle!

Zas k písni! Dávný vzplá vítězství žár –

splněný žití sen – Ultima Thule!