Ultima Thule.

Mez toho světa vždycky dál a dále

jde s lidstva žitím, kruh ten obrovitý,

v němž člověk myšlenkami, sny a city

se pohybuje v radosti a žale,

též s křídly jeho ducha roste stále,

dnes ustupují hor nejzazší štíty

před člověkem, jenž v centru světa skrytý

v hloub jde jak Dante pekla ve spirale.

A obzor ten se mezi hvězdy šíří,

dnes Thule ultima je báje ztmělá.

Kde zakotví se výprava ta smělá?

Ó touho nesmírná, kdo tebe smíří?

Zda hvězdný laur kol vítězného čela,

či věčnosti břeh, na kterém smrt hýří?