UMĚLCI, JENŽ OBRAZY KOUZLÍ DO KŘIŠŤÁLU.

V prahorní křišťál dívky štíhlých vnad

tvá ruka dlátem jemným zbožně ryje,

v něj vdechne kraj i řeku, český hrad,

bohyně Jara, Léta, Poesie...

Jak byl bych šťasten ve své touze hrdé,

kdybych tak jednu ze svých tvůrčích chvil

vrýt mohl do křišťálu desky tvrdé

neb v pohár, z něhož příští Čas by pil!