UMĚLCŮM.

Blaze, bratří, blaze vám,

Kdo se vzdáte Uměnám,

Ony vám své dají říše,

Kde přetýká blaha číše,

Žijete v jich otčinách,

V těch čarovných končinách.

Tam jiná je slunce zář,

Trůnem krásy každá tvář,

Tam se duše k duši víže

Liliovou páskou blíže,

Mír co cherub s nebe sám

V každém srdci má svůj chrám.

Když tak v oné říši krás

Cit nebeský pojme vás,

A ten počne žalmy zpívat,

Onen v kámen život vlívat:

Jaké tu duch slasti má,

Věrný jen kněz Uměn zná.

Pak ty zpěvy světem zní,

Plukové co vítězní;

Tvory vaše v božské kráse

Že k nám snesl anděl, zdá se,

A duch lidstva zalétá

Tam kde krása vykvetá.

Proto, bratří, blaze vám,

Že se vzdáte Uměnám,

Ony vám své dají říše,

Kde přetýká blaha číše;

Přípitek z ní dáte nám –

Za to věčná úcta vám!