UMĚNÍ (II.)

Když jednou zmizíš s toho světa,

kdo zeptá se tu: Co jsi žil?

Jakou pak cenu Absolutna

mít bude, co jsi procítil?

Ať bol, či radost – co z ní zbývá

tobě i jiným potom? Nic.

Tak lhostejno, ať jsi tu prožil

Míň nebo Víc.

Však co jsi stvořil! To je tvoje!

To v minci Věčnost promění –

Je krásný verš víc krásné ženy:

Tvůj Osud je tvé Umění.