Umění.

Ó svaté slovo Umění!

Jsi mnohým věčným tajemstvím

a jiní tebe, vznešené,

jen v heslo boje promění!

Měj, Bože, za ně věčný dík!

Z Tvé ruky dar ten nebeský,

jejž nepotřísní prach a rmut,

já beru, vděčný smrtelník.

Být umělcem, blíž Bohu být!

Jeť odlesk věčných ideí,

jeť obraz krásy prvotní

v tvé tváři, Umění, a svit!

Tvář trojí věčné Trojice!

Tvář trojí, již má Umění!

Tak jasné, palné obráží

se slunce v hladi studnice.

Ó chvíle štěstí! jaký vzruch,

kdy zahoří duch myšlenkou,

kdy nesmrtelnou ideu

nám v duši vnukne Boží Duch!

Tvář druhá – pokořit se spěš! –

toť Otec, Tvůrce vesmíra –

ó mocná vůle umělce!

je člověk jen a tvůrce též!

Však jaká bolest tisíckrát

v tom nadšení a tvůrčím snu!

Syn, který Otcem zplozen byl,

on trpět musil, umírat.

Je člověk Boha obrazem

a umělec je Bohu blíž – –

Ó tvůrčí sílo velebná,

jest bolest tvojím odkazem!

Mé heslo: Odi profanum!

Co z Boha jest, ať k Bohu jde,

cíl Umění je Boha ctít

a tvaru dáti božím snům.