Umění.

Z tmy věků poesie proud se řítí

v svém klíně ráje čistých slastí nesa,

ať odou hřmí, štká písní, hymnou plesá,

v něm srdce lidstva tlukot srdce cítí.

Jak bohů postavy v noc temnou svítí

ty divy, které v mramor dláto tesá,

jež kouzlí štětec a jak z tůně lesa

zpěv ptačí zní, ples hudby slyšíš zníti.

Ve rozladěnou vřavu, všední shony,

ó, rozpoutejte všecky svoje zvony,

vy uměny, a plaňte všehomírem!

Jen vámi všednost potřena v prach klesne

a lidstvo pláč svůj změní v hymny plesné

a nasytí se chlebem spásy – mírem.