UMĚNÍ.

Když prapory se vlní vzduchem,

když slavnosti hřmí ulic ruchem,

tu vzpomenem’ si, nadšeni:

Vždyť máme také umění!

A tisk i slovo slavně hlásá:

Těch obrazů, soch, básní krása!

Toť krev, toť plamen našich žil,

jenž národ celý obrodil!

Však prapory se večer svinou,

jenž bujně vlály před hodinou,

a v dílnu, sklad se vrací tich

řad obrazů a balík knih...

Však my si je zas najdem’ jednou,

až v nadšení se hlavy zvednou,

a umění z tmy vyprostí

se při nejbližší slavnosti.

Tu připnem’ k němu fráze kytku

a vpletem’ si je do přípitku –

ač jestli jak ten prapor již

je nesežere mol a myš...