UMÍRÁČEK

Slyšíš, jak umíráček lká

a smutnou, dlouhou píseň tká?

Vidíš jej v poutech, zbůjníka,

jak nad ostatní vyniká?

Jenž proti mocným vrchnostem

poštval již málem celou zem,

jenž staré řády bořit chtěl

a k odboji lid pobízel.

Zříš, jak na popraviště stoup,

bez bázně, vzpřímen jako sloup?

Proč na krále svůj upjal hled,

proč náhle ten jak stěna zbled?

Jak hrom zaduněl jeho hlas:

„Však přijde, přijde jednou čas!

Na tomto místě budeš stát

a tímže katem, králi, sťat.

Neb jistě do dne do roka

lid pomstí svého proroka.“

Slyšíš ten bubnů divý vřesk,

vidíš sekyry rychlý blesk?

Zříš, králi, mrak, jak valí se?? –

Proč oko tvoje kalí se?

Ten mrak zbůjníků voje jsou,

ti proti tobě, králi, jdou.

Zem celá před nimi se chví,

však nejvíc velmožové tví.

Neb zbůjníků je přesila

a nikde, nikde posila.

Již vtrhli v hrad a ke trůnu,

již strhli tobě korunu.

Již zotvírali žaláře

a zapálili oltáře.

Již vedou tebe v okovech,

jsi vězněm v svého města zdech.

Ó, pomni, pomni na ten den,

kdy byl ten zbůjník popraven.

Ó, hleď na ono místo blíž,

tam čeká kat na tebe týž.

Slyšíš, jak umíráček lká

a smutnou, dlouhou píseň tká?