UMÍRAJÍCÍ LESY.

By Karel Babánek

Je ticho v nich, pták nezazpívá ani,

jen šelest neustálý v tichu příšerném,

to jehličí jak tiše padá k zemi,

a jdeš a horký cítíš, těžký lesa dech.

Jak člověk nemocný chorobnou červeň mají,

na těle jejich hlodá skrytý nepřítel.

Bezmocné stojí lesy v tichém odevzdání,

a vyschlé údy jejich láme suchý žár.

Kde svěžest lesů je, tajemná hudba jejich?

Pod klenbou prořídlou teď vane smrti dech.

Je ticho v nich, pták nezazpívá ani.

Jen šelest neustálý. Padá jehličí.