UMÍRÁNÍ.

Nemocné touhou zhynulo nám mládí,

co kvetlo, vše, a co jsme měli rádi.

K životu, viď, my neměli jsme síly:

tak dlouhé dny – a nic jsme neužili!

Tak dlouhé noci – a ta naše těla

po objetí se v marném pláči chvěla!

O lásku, o mír s žitím jsme se rvali,

vášnivé růže hořce odkvétaly.

A víra mřela, touha v duši vyschla,

krev při polibku ze rtů našich tryskla.

Co zrálo, vše, a co jsme měli rádi,

nám život vzal. A zhynulo nám mládí.