umlklé zdroje

nezelenají se a nekvetou v lednu

kalina, lípa, javor ni buk.

tak holý když sedneš si pod cizí střechu,

o všecko obrán, ale nezbaven dechu,

v zápasu o píseň jsi suk jen a suk.

nemůže, nesmí se rtů, co chtělo by na rtech kvésti,

vlčí mák, pomněnka, šípek ni blín.

v blanících dřímají zpěvy, ticho je na rozcestí,

šípkové růženky vězní komůrek stín.

umlkly jasné zdroje, jen ze stok piští krysy

zpěv těchto vteřin, úzkostí zpocených.

a pípne-li tu pták nad zchátralými vlysy,

je to jen v přeletu do krajin budoucích.