UMŘELA PÍSEŇ.

Umřela Píseň na rtech básníka,

a na nebesku hvězdy pohasly,

za rakví z lidí nikdo nekráčel,

jen andělové za ní tiše šli.

Po každé straně sedm andělů

šlo tiše s hořícími svícemi,

a před rakví šli andělové dva,

zdobeni jsouce krvavými růžemi.

Sta andělů za rakví tiše šlo

a každý liliji měl v ruce své,

a k výsotám se nesly povzdechy

tak nyvé, hluboké a žalostné.

A k světům výsostným a nadzemským

andělé s mrtvou Písní brali se,

a po všech cestách, kudy tiše šli,

zem vůní zpívala, a hory zelenaly se.

Noc byla májová, milostí dýchal svět,

a májovou tou nocí tiše průvod spěl,

leč lidé spali pustý, temný sen,

a pohřeb Písně nikdo neuzřel – – –