UMRLČÍ HODINKY.

Ťuká hnědý brouček malý...

Však mne, brachu, nezlekáš,

veď svou dál knih pod regály,

bdělá dlouhé noci stráž!

Hodinky znám lepší, jiné,

ťukají v den, v noční tiš,

srdce! – V kobce ňader stinné

ztichnou-li – jest konec již.