Umyl jsem se vodou zapomnění

Umyl jsem se vodou zapomnění

u studánky věčné pravdy, svaté –

v světském víru spásy není, není!

Pojďte se mnou, kteří se mnou lkáte

lačni, dojdete zde napojení.

Pojďte pouští, roklinou a kalem

s hvězdou v čele, zanícením v oku,

hleďte v před den, mine Hřích kol boků,

Pravda vede nás, náš Methusalem.

Ať svět směje se, my s řemenem a žíní

cíle dojdem! Vzhůru, muži, ženy,

pacholata i vy, stáří jíní!

V hlavy popel, řadou korouhví a svící

v před, jen v před, ať nohy olověny!

Cesta dlouhá! Ještě nejsme prvé na stanici.