ÚMYSL A SKUTEK.

Vždy v noci si připravím, co chci jí říci,

tolik je toho,

své obavy, naděje, úzkosti, žaly,

důležitého mnoho.

Je pravdivá, vážná, hluboká,

a já ji miluji.

Je mladičká. Všecko zítra jí povím,

noc každou si slibuji.

A potom, když před ní stojím,

nikdy si nemohu vzpomenout,

a potom, když před ní stojím,

vyhlížím jako bloud,

mlčíme, nevíme, nevíme,

co říkati máme,

do očí šťastni si hledíme,

druh druha objímáme.