Unaven marným myslením

Unaven marným myslením

pozvedám kalné zraky

a hledám roje věčných hvězd

za příšernými mraky.

Unaven klamy života,

o němž tak rád jsem bájil,

bych v nebes jasných vyšinách

zas rád svou duši zmájil.

Tam tuším zdroje posvátné,

v nichž kypí věčné síly,

v nichž utuží se ducha směr

i k vzdálenému cíli.

Tam vítám ideály své,

ze světa vypuzené

a nad neklidným životem

se duha smíru klene.