ÚNAVNÉ ŠTĚSTÍ.

Únavné Štěstí, můžeš odejít,

tvé chvíle klidu nepřinesly klid.

Před zahradou, až mříž ti otevrou,

kdos jiný čeká s tváří zmučenou.

V zahradách vyseděl jsem kvetoucích,

i zaslech’ zvonky stád, zřel květů sníh

na prsy hříšných padat Magdalen.

A zdřim’ jsem dlouze, sladce unaven.

A očí otvírám – je po Štěstí. –

Lká podzim písní nových bolestí.

Jeleni říjí v teskných oborách

a oblaka se choulí po Horách...