ÚNOR.

Povozy temnou nocí hrčí,

karneval hýří městem dnes,

počestné dcerky patricijské

navštívit musí všecky ples.

Při lampy světle osaměl jsem;

zašlé jen zlato vzpomínek

svítá mně z dálky z mrtvé strže,

do které kles’ můj mladý věk.

Daleko odtud, kde bdí naděj,

daleko odtud v země víl,

bláhový duch můj v dobrodružných

cestách by nyní zabloudil!

Povozy temnou nocí hrčí,

k tanci se plní stkvělý sál,

jak by teď za mnou Faustův ďábel

chladně se mému snění smál...