Únorová skizza.

Jas polední nad zasněženým luhem

vzdáleným kouzlem jara rozehřívá:

hle, nic kol více nespí v spánku tuhém,

leč tak, jak nejlíp ku ránu se snívá.

Jas poslední nad pustým dolem plane,

kry ledu mezi olšinou se blýští,

a sýkory v ní cvrčí rozjásané

a pod stromy se honí v ledu tříšti.

Pod závějí už zelené jsou řasy,

v nich světlé do dna vlnky zurčí znovu:

z té štěrbiny se smějí zimě asi

a sněhem ne dost zasutému rovu.