ÚNOROVÝ DEN.

Hola! Překrásný únorový den.

Za město ven,

na periferii

tramway mne dovezla.

Mosazné tyče houpaček

v slunci se lesknou,

v půlkruzích od země

k plachtoví,

kolovrat nehraje píseň dnes tesknou,

v střelnici bručí

medvěd plechový,

střelený apačem.

Hej, hola!

kolotoč točí se do kola.

Vstupné tři krejcary:

Já se teď projedu

s bledými dětmi,

oděnými v cáry.

Jásejte kluci,

výskejte holky,

teď sem, teď tam,

za chvíli uteku bůh ví kam.

Dnes nechci Vás vidět, ubohé sestry,

jak hrabete v popelu na smetišti,

ve starém skle a smaltovém nádobí,

zrak jak váš znavený, bídou ztuhlý,

po hadrech pátrá, kostech a uhlí

za továrními zdmi.

Promiňte den mi dnes barevně pestrý,

dnes duše chce jásat, jak na dětském hříšti.

Veselý květ dnes kabát můj zdobí,

ubohé sestry, promiňte mi.

Silnicí, silnicí,

ráz, dva, tři, čtyři,

patnáct jde skautů,

široké klobouky,

zelené košile,

kolena nahá.

Všech třicet kolen,

brilantní mechanika,

jediný pohyb.

Měšťáček obtloustlý

jede teď v autu,

silnice prach víří.

Na chvíli někdy

se rozpory smíří,

třídní nenávist uniká,

(na chvíli).

Ke skupině skautů

se přidružím,

v knoflíku květ bílý,

zlaté je slunce,

modré je nebe.

Pochodem s vámi,

hoši, teď půjdu

silnicí,

silnicí,

podél telegrafních tyčí,

ovocných stromů,

zájezdních hospod,

pochodem, pochod.

Výbojně kohout křičí

Kikiriki,

kikirikiíí.

Vystoupím s vámi na skálu,

půjdu do lesa.