Únos.

Z dálky klid a ticho z hloubí

v lůně lagun večer snoubí,

ze hvězd vlnám do objetí

tisíc žhavých jisker letí,

červánků se plachou změtí

nebes modrý azur vroubí. –

Z pavilonů, zahrad klínu,

gondola se blíží v stínu,

sokolík v ní veslující

unáší si holubici –

oj – jen dále ve stín tmící,

v noci šeř a ve hlubinu...!

Jako pták se mihli kolem,

jako stíny nad údolem,

jako píseň, která splývá

s nadějí, jež neumdlívá,

jako srdce tužba snivá,

když ji klamy schvátí bolem...

A zas ticho s výšin, z hloubí,

v lůně lagun večer snoubí,

v klidné tůně noc se hříží,

temné stíny vodou kříží

a sen sladký zas se níží

v palác skvostný, v chýž i loubí...