ÚNOS.

Vyletěly z houští vrány,

rozlétly se na vše strany.

A vyrazil sokol mladý

těsné, těsné za ohrady.

A nebyl to sokol mladý:

junák, o němž povídali,

povídali, písně pěli. –

Za sokolem sokolíci,

letí, letí tři mladíci:

„Hoj, vy vrány, černé vrány,

z daleké-li jste vy strany?

Zvěstujte mi pravdu pouhou,

co vám přišlo v cestu dlouhou?“

„„Viděly jsme blýskat meče,

viděly jsme, jak krev teče.

A jak paní bledou, bledou,

lupičové v poutech vedou.““

Pověděly, odletěly.

Meče junců pozavzněly,

pozavzněly v modrou dáli,

lupiče v spěch pobádaly.

Za sokolem sokolíci,

letí, letí tři mladíci.

Pospíšili, dohonili,

čtyři meče zasvítily.

„Hoj, vy děti, čertů děti,

naučím vás unášeti!“

Zablesknou se lité meče

v kvapné seče –

nikdo jim víc neuteče. –

Paní krásnou, paní bledou

sokolíci zpátky vedou.