Unylá.

Zpívala jsem vesele a ráda,

hynu, strádám, vím, že umru mláda,

červánky, jež na líci mi hrají,

růže jsou, jež navždy odkvétají,

a mé oči, jež vám síňku zlatí,

mušky jen, jichž lesk se přes noc ztratí.

Až mě drahá máti z vůle boží

s vínkem bílých růží v rakev vloží,

vyneste mě z domu bez žaloby:

za zpěvu mě neste mezi hroby,

pak má duše zpěvně v nebe vzletí

jako ptáče k slunci z temna snětí.