Upír.

Obejmula děva

Bledého upíra,

Ach ji hrůza jímá,

Když mu v oči zírá:

„O jak jsi ty chladný,

Bledý jako stěna!“ –

„To měsíce činí

Zář bledá studená.“

„Ach ve tvém náručí

Mráz mě tajně jímá,

A na mne hledíš jak

Očima mrtvýma.“ –

„Přivinu tě, milá,

Do náručí pevněj,

Dokážu ti lásku

Nekonečnou zjevněj.

Budou se mi brzo

Bledá usta rdíti,

Brzo srdce moje

Teplou krev zacítí!“

I rtoma ostrýma

Srdce jí zodvírá – –

„Ha poznávám pozdě

Strašného upíra!!“ – –