Úpis.

Ó, Lilo, Bůh nám poslal tebe

jak zlatoskvoucí úpis nebe,

jenž v síňku nám byl svát;

v mém srdci podivně to hárá,

že náhle jako růže stará

vyhání do poupat.

Těch poupat na sta z ňader roste,

toť jsou ty písně moje prosté,

mé drahé dítě, věř,

a sotva jedné urvu spěchem,

stem nových hned tvých retů dechem

se obaluje keř.