ÚPLNĚK.

Večer bílý v stromech šepce,

vánek kvílí v listí měkce –

v tuto chvíli duše má je

v lesku ráje.

Alej voní, stíny její

monotonní řekou spějí;

měsíc dlouhá roucha spouští

v šerá houští.

Nebe světlem bledým svítí

v sadě vzkvetlém; v duši zní ti

táhlé smyčce snivým žalem

v stínu palem.