UPOKOJ SE!

Tatíčku v Římě, my dobře víme,

co spánek z očí tvých odhání

a co tvou duši drásá a kruší,

co vrásky stele ti na skráni.

Že svět se točí, proto z tvých ovcí

tak mnohou vír světa zaskočil,

a proto buší přání v tvé duši:

kdyby se raději netočil.

A velká slova Koperníkova,

jimiž svět uvedl do chodu,

mnohé tvé snahy, tatíčku drahý,

přivedla na vždycky do hrobu.

Utři si oči, neb svět se točí

a bude se točit na věky,

přestaň si přáti, by zůstal státi,

neb cíl ten je příliš daleký.

Tvůj pláč neb hrozby, kletby ni hrozby

moderní koloběh nezničí –

marné tvé snahy, tatíčku drahý,

zpět přivést středověk – Kostnici.