Upokojení.

Že mi svadlo mladosti juž kvítí,

Shasl v očích oheň, slabnou oudy,

Vysýchají mého ducha proudy – –

Ovšem, bolestně mé srdce cýtí!

Ale vždyťpak ještě slunce svítí,

Ještě slavík do háje mne loudí,

Mysl ještě zřidka kdy se troudí,

Ještě měsýc v rybníce se třpýtí – –

A co více – vždyť y ještě lýra

Srdce mé ku radosti otvírá,

A milostně ještě kyne skleňce!

Ať sy tedy mladost křehká vadne,

Sýla, krása zubem času padne – –

Y mé stáří ještě vije věnce!