Upomínka.

Upomínka je číš’ vody pramenité,

nám po tuhém boji s světem podaná;

upomínka jest nám milou družkou v mládí,

jež i starci důvěrně je oddaná.

Upomínka večerní jsou červánkové,

po letním dnu dálný obzor zlatící:

tichý potůček to, který hrčením svým

pouť nám snadní a svět tvoří květnicí.

Upomínka krajina je utěšená,

na níž měsíček dlí se svou jasností,

upomínka zpěv je, který dozněv dávno

ještě v ohlase nás plní blahostí.

Upomínka je jak harfa eolická,

jejíž struny prst neznámý ladivá,

upomínka stráň je luzně osloněná,

odkud zrak se v dalné kraje ztápivá.

Upomínka je jak hvězda, která z mraků

bouřné přítomnosti záříc lahodí,

je jak anjel míru, který v usmívání

nazpět k uprchlému štěstí provodí.

Upomínka jest jak živé břečtanovi,

jenž své loubí po starých zděch rozhostí,

potápěč to, který nám ze proudu časů

vynáší co perle prchlé radosti.