UPOMÍNKA.

Byla dobrá, byla milá,

ráda mě též z duše měla,

byla – nač si nepřiznati? –

sladce hloupá jako cukr.

A co jiné chytrostí svou

hodiny mé zabíjely,

sladilo mi dobré dítě

celé dny svou naivností.

Ale byla sladká ke všem,

a z nich jeden člověk mladý

o jednom dnu únorovém

sebral mi mou sladkou hloupost.

Potom jsem ji často vídal

na ulici. Tloustla mile,

v staré lásce cukrovala

líc mou pohledy svých očí.

Ani trpkým být jsem nemoh

v duši svojí. Do dnes mám ji

v upomínkách dobrou, milou,

sladce hloupou jako cukr.