UPOMÍNKA.

Zas vidím vás ve bledých šatech,

se vzdorem, trochu toužící...

Tak jako dnes, ve starých vratech

čněl tvarohový sloužící.

Váš papa tehdáž meškal v lese

a nikdo, nikdo nestřežil,

ten obraz mi se v slzách třese

a variant bych nepřežil.

Ach ano, trochu zavřít víčka

a vidím všecko nanovo:

šla žebrotou má prababička

a vy jste dítě pánovo...

Byl letní vzduch a keře hlohu

ty voněly, (eh, lyrika!)

já zdivočil jsem, přisám bohu,

neb byla doba slavíka.

Však proč jste stála v krytém křoví,

jak filigránek z úběle,

já přišel blíž se dvěma slovy

a třásl jsem se na těle...

Pak vzkřik’ jsem krátce selským křikem...

(zem, nebe v jedné slitině...)

pod napřaženým slunečníkem

jste zaplakala nevinně.

Ach ano, trochu zavřít víčka

a vidím všecko nanovo,

šla žebrotou má prababička

a vy jste dítě pánovo.

Zas vidím vás ve bledých šatech

se vzdorem, trochu toužící,

jen směšna je mi silhouetta

ten tvarohový sloužící...