Upomínky.

Táhnou upomínky duší mou,

jak labutě sirých krajů tmou,

plují v šumné žití rákosí,

a mně slza oko zarosí.

Hledím na ně, pozdní světa host –

plynou, zajdou v slunnou minulost,

plynou, zajdou – tmí se nebesklon...

Za nimi lká choré duše ston.