UPRCHLÍK.

Na stezkách zbojnických, jež v temnotách se kříží,

kde v běhu vyjí vlci hladoví,

podivný divous sroubil černou chýži,

beztvárnou jako kámen hromový.

Hvozd zemdlen hřměl a na vše strany od ní

bublaly dutě skryté síly vodní;

jak tábor spící, skrytý do skály

ve shnilých jamkách houby mžikaly.

Bylo tak mrtvo... V žádné lstivé léči

zvěř nekvílela nikde ubohá

i nehrozilo žádné nebezpečí

než ztravující blízkost u boha.