Upřený podíl. (II.)

Měsíc svítí, půlnoc na blízku,

Senný mír se schvívá na vísku,

Jen tu v mlýně bují ještě ples:

Slavíť mlynář hlučné hody dnes.

Hle, jak sukně v kole polétá,

Stužka vesele se třepetá!

Zevšad hudba, zpěv a žerty zní,

Dobré víno tváře rumění.

V noční šero prchá mnohý pár,

Zplane v vzájemné milosti žár,

Zapomíná celý vnější svět,

Všehomíra ruch a času let.

K oddavkám jim zvoní slavíček,

Kněze obřad koná měsíček,

Niva poskytne jim rozmarýn,

Nebesa kostelní baldachýn.

„Hola, kdož by dřepěl za pecí!

Do kola, hej, děvy, mládenci!“

Mlynář volá, „minul denní znoj,

Všem buď nyní radovánek hoj!

Má-li život jakou cenu mít,

Musí veselý a žhoucí být,

Nesmí bledou strastí zakrnět,

Ni smutnými cnostmi zhubenět.

Hrajte, hudci, dám vám výslužku,

Jářku, provedu teď ženušku!

Bratr měl se z vojny vrátit dnes –

Ha, že pošel v líté půtce kdes!“

,Nepošel!‘ zahřímá u dveří;

Mladý vojín k chase zaměří,

Kvapně davy zrakem prolétá,

,Kde můj otec?‘ bojácně se ptá.

„Ten troup – první noc dnes v hrobě spí!“

Čeleď sveřepá se osopí.

Vlhne cizinci osmahlá tvář;

Tu se blíží zpupný hospodář.

„Tebe přines ďas,“ dí sápavě,

„Abys překážel nám v zábavě.

Bratr v boji pad – jsem v mlýně pán,

Tatík v hrobě tlí, ten skrblý chán!“

,Ustaň, otci v hrobě klidu přej!‘

Volá vojín. ,Chvěj se, Jene, chvěj!

Nechci rušiti tvůj kletý kvas,

Chud jsem přišel, chud odcházím zas!

Vezmi si již právní podíl můj,

A buď zdráv a Bůh tě pomiluj!

Budeš-li však hříšný život vést,

Věz, že nemine tě Boží trest!‘

„Ha, ha!“ zachechtal se hostitel;

„Blbec jsi a všední povrhel!

Vary, již mám tlachu tvého dost,

Rychle, sic tě vyprovodí chvost!“

Míjí vojín kletou hostinu,

Prchaje opouští dědinu,

Druhdy krov to tichých radostí,

Nyní hrob bratrské svornosti.