Urbs

Vše nadlidštější, než v představách bylo.

Obludné plochy jak gigantů dílo.

Kopule. Oblouk. Vzmach obelisků.

A na křižovatkách voda v trysku.

Předvěký triumf. Architravy.

A prostá ohnice v zeleni trávy.

Spěch pyšný – a slepý – a bez ohledu.

Ale údy prorostlé tkáněmi dědů:

pod těžkou bání akvedukt štíhlý;

v sousedství betonu vyrudlé cihly.

Pod zemí mnich, jenž marně se postí.

Nad zemí rozlet. Do velkosti.

Bouří se Afer. Hrozí Sarmat.

Víření bubnů. Nástup armád.

S nevalnou představou o člověku

vykopat přístav; v něm předobraz věků!

K tomu, co nové, zlou nedůvěru.

Obrodit tu, jež zapadla, éru!

Zítřek-li zdá se být bez východu,

svázat svou slabost s kořeny rodu;

zoufale, s rachotem, plout: ještě jednou!

za starou metou ať kotvy se zvednou!

A do vytí času, jenž vlny přes kormu hází:

„K imperiu!“ Nebo do společné zkázy.