Úředník. (I.)

Poslední na místě a první v práci

a dvanáct hodin nejmíň den co den,

zřít tolik bídy s tupou resignací,

jak v poupěti květ dán již sněti v plen.

A cítit v sobě, jak se vzněty ztrácí,

jak hyne v úmoru ves žití sen:

to duši brzo, brzo utrmácí

a z ideálů zbyde troska jen.

Při tom se cítí, jinde jak vše kvete,

jak mohlo kvést též vlastní ve hrudi;

leč mrtev vznět a víc se nevzbudí...

A kromě své sta cítíš lidstva běd...

Když vstoupil’s sem, zda zrak tvůj nápis zhled:

„Zanechte nadějí, vy, kdož sem vstupujete!“