ÚRYVEK

Neuměl jsem mluvit nad hrobem,

nevím také, zdali mrtví slyší.

Pouze vím, že za bouřlivým dnem

přijde klid tím slavnější a tišší.

Neumřelo nic a nestoná.

Nedozněly, nedozní tvé kroky.

Nestažena dosud opona.

V trávě mokré pozorujem’ mloky.

Brouzdáme se křovím, houštinou,

pevný krok a oko, které zvídá.

Promlouváme s horskou bystřinou

a ta dravé verše napovídá.

Jak to kape s naší kapuce!

Jak to voní v horském lese v dešti!

Jaký úsměv v těžké tragice!

Jak ta hlava rytmy přímo třeští!

Žijeme a třeba byl to bol.

Žijeme a přijímáme úkol.

Probíháme lehce vrch a dol:

Žije, roste, vzpíná se vše vůkol.

Rodná země! Děti Polabí

opojí se drsnou horskou chutí!

Nás i tebe touha vyvábí:

Aneb všecko, aneb zahynutí!

Neumřelo nic a nestoná,

dokavád jen jediný z nás žije.

Nestažena dosud opona,

dosud patos zní tu tragedie,

dosud oko září, zní tvůj smích.

Nedozněly, nedozní tvé kroky.

Deštivý den, kapky na větvích.

V trávě mokré pozorujem’ mloky.