ÚRYVKY.

Přec po mlhách vždy slunce vyjde zas! –

Ó, slunce, v něž se nelze podívat,

ó, vysoké, kam nelze dojíti!

Přec hledám Je a miluji tu zář,

a zachytit jen jeden paprslek

těch krásných ohňů – jaká tichá slast!

Ten paprslek jsem v duši uzavřel

a v samoty jsem utíkal zas s ním,

v ta pole širá, sídla tajemství – –

a slunce, slunce kolem hýřilo.

A v slunci vzpomínám... Hle, obrázek:

den v září, sluncem zaplavený tak –

ze hluku davů jste se zjevila,

tak tmavá letem, v černém hedvábí,

na vlasech černých rudý klobouček,

z nějž po tváři Vám hrála záplava –

a v slunci svítil bílý slunečník – –

Proč stále to tak všude kreslím teď?

Oranže sladké, jež jste nesla si!

Mít v slovech sílu šťávy, vůně z nich,

by sládla v srdci Vašem na chvíli

a blažila Vás jak ony Váš ret!

To je má touha: Vaše blaženost!