ÚRYVKY Z PÍSNÍ SLEPÉHO MLÁDENCE

Ach bože rozbože,

v nebi je hezky,

ale mám přec jen radš

národek český.

Ach bože rozbože,

domov je sladší,

nad tvoje nebíčko

Čechy mám radši.

Nedal jsi sice nic

českému lidu

nežli tu ubohou,

zoufalou bídu,

nic nežli krčit se

zoufalí, bídní,

nic nežli placení

urputné Vídni,

nic nežli dříti se

z večera, z rána,

nic nežli spoléhat

v císaře pána,

ale mám zem tu rád,

že to v ní dříme,

co, to ni tobě však

my nepovíme.

Až jednou vyhlédneš

po ránu z lože,

pak si to povíme,

můj milý bože!

Konstatuji předem suše,

že sám věřím cele,

že je nesmrtelná duše

v nesmrtelném těle.

Václav Hladík bude věčný,

Kondelík i Švanda,

Jesenská i Breska mléčný

a ta všecka banda,

kdejaký ten poet chromý

na kulhavých koních,

protože se zráčilo mi

zmíniti se o nich.

Konstatuji dále suše

a tvrdím to směle,

že je nesmrtelná duše

i v národním těle.

Než jen v těch, jež Jehova si

za svůj národ zvolí!

Rvu své poetické vlasy,

u srdce mě bolí.

Ah ukrutný Jehova se

na nás Čechy zlobí,

jak lze denně čísti v „Čase“,

jsme jen bílé hroby.

Zapsáni jsme zatraceně

nahoře i dole,

v „Právu Lidu“ čtu to denně,

srdce puká v bole.

Marno hlavou tlouci v stěny,

ubohý můj lide,

nejsme národ vyvolený,

to jsou jenom Židé.

Židé mají duši zlatou,

obětují Pánu,

a tak mají pronajatou

i nebeskou bránu.

Konservativní jsou krví,

svatým dobře platí,

a tak přijdou vždycky prví,

kde lze vydělati.

Sociální úkol mají

pánembohem daný:

lidstvo naučit být lájí,

a být při tom pány.

Submorální miserie,

lekce pro logiku.

Otázka ta akutní je,

pane Masaryku.

Vrátil jsem se z pekla domů,

všude staré bejlí bují

a v Čechách se, u sta hromů,

dosud Němci roztahují.

Jenže hodně zpupnější jsou

a Čecháčci krotcí mnohem,

spokojení s prázdnou mísou,

dej nám pámbu spánembohem.

Divno, jenom čeští psi si

troufaleji hafají tu,

svorně s nimi švábské krysy

okusují tučnou kýtu.

Synu, důkladnost znáš psickou,

žaludek psí mnoho snese,

pro spojitost historickou

kde kdo slušně cituje se.

Bestie psí. Psovskost velí

bratrství německé myši.

Také kočky žrát by chtěly,

nalezne se zájem vyšší.

Názor psa je spíše soví,

kocour, ten je více tmářský,

pes má zájem osvětový,

kočka pouze hospodářský.

Němci se na světě nikoho nebojí,

kromě nebe,

my Češi v nikoho nespoléháme,

kromě v sebe.

Německé břicho má kulturní poslání,

nejsou to přeludy,

ovšem že z počátku německý žaludek

snesl jen žaludy.

Později ztrávil již polabské Slovany,

Lužici, Lechy,

k desertu kulturní německý chrup

chroupá nás Čechy.

Ještě se zmítáme, bráníme, vzpíráme

švábskému zubu,

než zavře moloch svou bezednou, násilnou

kulturní hubu.

Blaník hezký kopeček,

roste na něm tráva,

pod travou je pochovaná

všecka česká sláva.

Kdo se o svobodu bil,

kdo dal život za ni,

pod Blaníkem očekává

české z mrtvých vstání.

Vítr Blaník roznáší,

příval skálu loupe,

vždyť je už i pánu Bohu

čekání to hloupé.