USÍNÁ VEČER

Před mým zrakem a sluchem

uléhá večer vždy v trávy

tóny, hlasem a ruchem.

Usíná od chvíle k chvíli

všecko, co žitím se tráví,

všecko, co sežnou srpy,

drobné všecko, co pláče

a co jak já trpí,

vítáš a loučíš se,

život křtí a smrt číhá!

Tisíce životů

vidíš na kousku země,

tisíc zámlk je stíhá.

Bratrství v radosti,

v utrpení a zmaru

hlásí se ve mně.

Všecko ztišeno již

slunce po západu,

v příbytcích, pod kameny,

v děrách, v brlohů chladu,

pod břehy, pod kořeny,

pod svinutými listy.

Jen když se pro něco žilo,

den je dobrý i jistý.

Od příbytku lidí

k úkrytům zvěře a hmyzu

milosrdenství dráhy

táhnou se neporušeny,

zemní voní vláhy,

zpívat slyšíš mízu.

Lidský svůj osud

ke všem spínáš, vše zdravíš.

Nebuduješ pro sebe,

ale pro všecky stavíš.

Předejdeš vše, co vraždí

i co z vražd se rodí.

Poselství milosrdenství

po všech cestách ti chodí.