ÚSKALÍ.

Stojí v moři skála mračná,

samé nosy, samé vruby,

či to lvice krvelačná

na koráby ceníc zuby?

Běda, koho noční dobou

za kořist’ jí bouře vrhá,

strnulou ho sápe zlobou,

sivými ho zuby trhá.

Nejsou-liž to ňádra hnědá

potřísněna lidským nachem,

tajemně-liž nepozvedá

spáru, vše jenž ničí vzmachem?

Dále, dále za majákem,

plachty přitužte i lano –

chraň nás, v přístav veď svým zrakem,

hvězdo mořská, nebes Panno!